Zdroje radonu

V ČR je průměrná hodnota objemové aktivity radonu uvnitř objektů cca 118 Bq/m3, mimo budovy pak 10 Bq/m3. Z uvedeného vyplývá, že nejdůležitější oblastí zaměření jsou pobytové prostory uvnitř objektů.

Hodnotí se a měří se obsah přírodních radionuklidů na stavebních pozemcích, ve stavbách, ve stavebních materiálech a ve vodě.

Radon z půdního vzduchu je považován za hlavní zdroj v objektech, protože koncentrace radonu v horninách dosahuje v úrovni základové spáry řádově desítky až stovky kBq/m3. Závisí i na druhu geologického podloží, jeho plynopropustnost, tu ovlivňuje velikosti a tvaru zrn zeminy, počtu a orientaci pórů a obsah vlhkosti. Zeminy s většími zrny mají obvykle větší plynopropustnost. Pokud je půda dobře propustná (např. štěrkovitá, písčitá), migraci radonu nejsou kladeny překážky a může snadno pronikat k povrchu. Pokud je půda hlinitá až jílovitá, radon je zadržován v blízkosti svého zdroje a migruje nikoliv směrem k povrchu, ale do stran a uvolňuje se teprve v místech s lepší propustností. Důležitým činitelem, který ovlivňuje plynopropustnost, je vlhkost zeminy. Povrchová vrstva může být někdy nepropustná jen po určité období, např. zaplněním pórů vodou, ledem, sněhem. Radon obsažený v půdním vzduchu proniká z podloží do interiéru :

- difúzí podlahou nebo stěnami, které jsou v přímém kontaktu se zemí, a nebo

- konvekcí trhlinami (mezi stěnou a podlahou, prasklinami ve stěnách, základech, podlahách, netěsnostmi poklopů revizních šachet, netěsnostmi kolem prostupů instalací, kolem podlahových vpustí, odvodňovacím drenážním systémem atp.).

Komínový efekt, který v objektu vzniká v důsledku rozdílných teplot uvnitř a vně objektu, do objektu aktivně nasává radon. V případě podlahového topení je nasávání výrazně intenzivnější.

Stavební materiál

K exhalaci radonu dochází u stavebních materiálů s vyšším obsahem radia. Jedná se obvykle o přírodní materiály (pórobetonové nebo škvárobetonové prvky na bázi kamencových břidlic, popílků a škváry, cihly z odpadů při těžbě bauxitu, obklady a dlažby vyrobené z některých keramických těžkých jílů, betony používající kamenivo z kyselých vyvřelin či hlušin rudných dolů, sádrové prvky z chemického sádrovce atd.). Radon vzniká uvnitř materiálu a procesem difúze prostupuje póry a trhlinami k povrchu, z něhož exhaluje do interiéru objektu. Neznamená to však, že všechny popílky, škváry nebo žulová kameniva a z nich vyrobené produkty musí být zdrojem radonu.